Asistenti

Jak to vidí Miluška  

     Jak jsem se k činnosti v této asociaci vlastně dostala? Přečetla jsem si článek v novinách, resp. výzvu, že se bude zahajovat činnost a kdo chce a má zájem, ať se přijde podívat a zapojí se. Stalo se a jsem moc ráda, že jsem tento krok udělala.

     Naše schůzky jsou velice činorodé, panuje tam takový kamarádský duch a rodinná atmosféra, zazpíváme si, děti jsou snaživé a rády se zapojují do všech činností. Z každého výtvoru mají radost a s chutí se pouštějí do dalšího i přes svoje handicapy.

     Rovněž plavání hodnotím jako velice dobrou a vhodnou formu rehabilitace, kdy se pro postižené děti vlastně formou hry vštěpují základy plavání a některé cviky pro posílení postižených končetin.

     Jako negativní zatím hodnotím jen nedostatek finančních prostředků na další činnost, ať už je to na tvořivost nebo na příp. společné výlety, vycházky po okolí i do muzeí, hradů, zámků apod. bezbariérových staveb – myšleno na dopravu autobusem, příp. příspěvek na cestu několika auty.

     Situaci je možné řešit sponzorskými dary, ale v současné době, kdy je hosp. krize, to asi nebude tak lehké. Další z možností je benefiční koncert s výtěžkem a se spoluúčastí našich dětí nebo prezentace výrobků za dobrovolné příspěvky.

     Na každou naši schůzku se těším a ještě než skončí, už plánuji, co bychom mohli dělat příště, co by děti mohly zvládnout a z čeho by mohly mít radost. 

                                                                                                               Vaše Miluška

Jak to vidí Kristýna

Nikdo nemůže vědět, co se stane za rok, za měsíc, za týden nebo den. A někdy si nenaplánujete ani hodinu života dopředu. Stačí okamžik, aby se náš život od základu změnil. Ale co potom? Bude tu někdo, kdo nás zachytí dřív než spadneme?

Ať má člověk malé či velké starosti, nikdy by na ně neměl být sám. Zvlášť ten človíček, který musí od začátku šlapat těžší cestu. Organizace a my všichni, co se na tom alespoň minimálně podílíme, jsme tu, abychom tyto anděly s pochroumanými perutěmi doprovázeli na jejich cestě a pomohli jim dosáhnout jejich snů.
Máme tím možnost udělat něco pro pocit, že tu nejsme nadarmo, že můžeme něco změnit a rozsvítit další a další tváře…

                                                                                                       Vaše Týna

   Jak to vidí Jana

Když Soňa do naší třídy přišla s nabídkou asistence v klubu Úsměv, okamžitě jsem byla přesvědčená, že i já chci tímto způsobem pomoci handicapovaným dětem. Každá návštěva v klubu má pro mě výjmečnou hodnotu a z každé si odnesu zkušenost, využitelnou v mém budoucím životě, kdy bych chtěla studovat a pracovat v oboru sociální práce. 
Jsou dny, kdy člověk nemá důvod mít úsměv na tváři, ale pátky v Úsměvu jsou plné rozzářených především dětských obličejů a to je ten nejcennější pohled, kterému se může dospělému člověku dostat. 
V Úsměvu panuje při každém setkání vždy příjemná nálada. Děti spolu s námi, asistenty, nebo spolu se svými rodiči zhotovují různorodé výrobky, týkající se aktuálního tématu (např. podzimu, Vánoc, ..). Listují v časopisech a nechají si předčítat známé i méně známé pohádkové příběhy a ke konci návštěvy všichni vezmeme do rukou nástroje a společně se naučíme novou písničku a zopakujeme ty starší. 
Páteční odpoledne s " usměváčky" jsou po hektickém pracovním ( v mém případě spíš školním) týdnu velice milé a povzbudivé.

Pamatujme si, že to přece úsměv dělá tvář krásnější! 

                                                                                                                         Asistentka Jana