Jak to všechno začalo

V květnu roku 2011 se zrodil v mé hlavě plán otevřít v Bystřici nad Pernštejnem tvořivou dílnu žďárského klubu "Úsměv", který spadá pod celorepublikovou Asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí (ARPZPD). 

Tou dobou se dcera Nikol připravovala na závěrečné zkoušky na Praktické škole ve Žďáře n.S. a já přemýšlela, co budeme dělat od září, kdy už zůstane s invalidním důchodem jen doma. Stacionář ještě není postavený, do Žďáru nad Sázavou je dojíždění složité, stacionář Zdislava v Novém Městě na Moravě je plný...tak co takhle založit alespoň klub u nás v Bystřici.

A protože se mi ten sen usídlil v hlavě a touha ho uskutečnit v srdci, vrhla jsem se do plánování a velkých příprav. Nejdřív napsat vše na papír, potom se domluvit s vedením žďárské asociace a nakonec předložit svůj plán PhDr. Drahomíře Lukšové, jako zástupkyni města Bystřice nad Pernštejnem. 

Jeden papír mi nestačil a plány na něm byly jedno červencové páteční odpoledne rychle srovnané do úhledných odstavců. A v pondělí můžeme s dcerou vyrazit do Žďáru n.S. domluvit se na formě spolupráce. Předsedkyně asociace Ivana Prosecká, tajemnice Mgr. Jarmila Fraiová i pokladník Dominika Paulová, nás přijali velmi srdečně a po krátkém rozhovoru jsme si vezli domů příslib spolupráce. Budeme mít v Bystřici n. P. tvořivou dílnu žďárské asociace a nemusíme se trápit účetnictvím, které za nás naše mateřská organizace ve Žďáře udělá. Ještě jsem doladila některé připomínky a v polovině srpna 2011 jsem si domluvila schůzku s vedoucí sociálního odboru MÚ v Bystřici paní PhDr. Drahomírou Lukšovou. Čekalo mě velmi milé přívítání. Paní Lukšová zase byla příjemně překvapena mojí přípravou a tak nám doladění mých plánů netrvalo moc dlouho. Odcházela jsem s ujištěním, že MÚ v Bystřici n.P. nám poskytne prostory na schůzky a dotaci 1500 Kč na výtvarný materiál pro děti.

Tak jsme rozeslali dopisy s pozvánkami a 9. září netrpělivě čekali v klubu jestli někdo přijde. A protože dětí, kterým nebylo do vínku na začátku života dáno zdraví je mnoho a navíc mají maminky, které s nimi nechtějí sedět zavřené doma, sešlo se nás doopravdy hodně. Scházíme se pravidelně každý pátek. Děti s maminkami a asistenty tvoří různé výrobky, hrají si a nesmím zapomenout ani na muzikoterapii, kterou mají děti moc rády. 

A protože nám to naše tvoření doopravdy jde a máme mezi sebou hezké vztahy, řekli jsme si s maminkami, že se osamostatníme. A tak od 27.2.2012  jsou zaregistrovaní Úsměváčci-PDRP jako nově vzniklé občanské sdružení.  

Na závěr musím říct, že když moc chceme, hodně po něčem toužíme a něco pro ten svůj sen uděláme, začnou se plnit i sny.